Další dva trenéři, kteří rozšířili naše řady jsou Petr Křivák a Libor Křenek. V rozhovoru se rozpovídali o jejich začátcích v klubu a jak je trénování baví.

 




Jak jste začali trénovat hokejbal? Jak dlouho trénujete a jaké kategorie?

P. Křivák: Trénovat jsem začal vloni, v září. Stejně jako je tomu u kamarádů trenérů, mají s tím co do činění moje dvě ratolesti. Rok před tím, když jsme hledali vhodný sport pro synky (nyní 6 a 8 let), vzpomněli jsme si na bezvadný zážitek ze školky, kdy v rámci otevřených dveří nám byl hokejbal představen. Kluky to tehdy chytlo a mně se to, vzhledem k tomu, že jsem hrával hokejbal jako malý kluk- dříve to byl pouliční hokej s tenisákem, hned líbilo. Po roce dohlížení na tréninky z „rodičovské lavičky“ a učení sebekázni mě oslovil Martin Vaculík, jestli bych to trénování taky nezkusil. … a tak se věnuji, spolu s Radovanem té nejmenší a nepochybně nejnáročnější "Usmívající kategorii – mikro a mini. 

L. Křenek: Chtěl jsem, aby můj syn dělal nějaký sport, tak jsem ho přihlásil do hokejbalu. Hokejbal začal hrát v 6 letech. Trénuji zhruba 2 roky, mikro a minipřípravku.

 

Jaké to je trénovat tým, ve kterém máte své dítě?

P. Křivák: Nepochybně je to těžší pro děti samotné, než pro mě. Musí si zvykat na to, že při tréninku nejsem táta, ale trenér a že nevládne demokracie "Usmívající Musím přiznat, že s cizími dětmi mám mnohem více trpělivosti.

L. Křenek: Je to špatné, trénování mého syna radši přenechávám zkušenějším. Se synem se nikdy neshodneme. (smích)

 

Být hlavní trenér, jakou kategorii byste chtěli vést?

P. Křivák: Mladší děti, jsou tvárnější. Trénink mladších dětí je více v duchu Komenského … v naší podobě „hokejbal hrou“ … tzn. dril s hokejkou a zvyšování fyzické zdatnosti během koleček je potlačen, vyvážen kolektivními hrami a soutěžemi. Důležité je, aby se děti spřátelily a chodily k nám rády a samozřejmě případně přivedly své kamarády.

L. Křenek: Hlavní trenér to je daleká budoucnost, ale kdybych byl tak asi, mini přípravku a přípravku. Děti už trochu chápou, co po nich trenér chce. Mají nefalšovanou radost ze hry.

 

Jaké absolvujete školení? Jak školení probíhají?

L. Křenek: V loni v září jsem absolvoval se svými kolegy školení na trenéra skupiny D a mezitím jsem absolvoval řadu dalších školení na téma, jak pracovat s dětmi. Školení byly velmi poučné.

 

Co vám trénování dalo a vzalo?

P. Křivák: Trénování hokejbalu je zábava. Často jedu unavený z práce rovnou na trénink, nechce se mi a po tréninku zjistím, že mě únava a blbá nálada úplně opustily. Děti v sobě mají ohromnou energii a je možné že se část přenese i na nás, zkušenější "Usmívající

L. Křenek: Trénování mi vzalo spoustu volného času. Zanedbávám rekonstrukci na domě. Přítelkyně mi za to nadává, musím to napravit. Dalo mi to pobyt na čerstvém vzduchu, spoustu nových známých, nový koníček a můžu trávit se svým synem více času. Máme společnou zálibu v pěkném sportu jako je hokejbal. 

 

Jaký máte s hokejbalem největší zážitek?

P. Křivák: Opravdu největší zážitek pro mě osobně je, když vidím, jak se z těch malých dětí postupně stává kolektiv, když se děti, které jsou třeba bázlivé, po několika trénincích „zařadí“ a najdou si kamarády a když vidím, že je tréninky baví.

L. Křenek: Zážitků mám mnoho. Ještě než jsem dělal trenéra, doprovázel jsem svého syna na tréninky a zápasy. Takže jsem postupně viděl, jak se některé děti vyvíjí od samého začátku. Ze začátku vše prohrávali, postupem času se začali zlepšovat a i vyhrávat. O to víc mě těšilo, když jsem viděl zlepšování na svém synovi.

"Petr