Rozhovor našeho odchovance ze Švýcarka

 Matěj Fraňo, odchovanec HBK Kyjov, vítěz ankety o nejlepšího sportovce okresu Hodonín za rok 2018, juniorský mistr světa v hokejbalu, člen reprezentačních výběrů.

Matěj Fraňo mimo jiné v interview popisuje:

–          jaké byly jeho začátky

–          jak se připravuje individuálně

–          svoji sportovní budoucnost

Jak se změnil tvůj hokejbalový a osobní život po přemístění do Švýcarska?

Co se týče hokejbalu tak jsem byl překvapený kvalitou hry. Samozřejmě některé zápasy byly až moc jednoznačné z naší strany, ale jinak to byl hokejbal jako v Česku, běhavý, technický. Jedinou změnou pro mě bylo, že jsem hrál bez offside. Na tuhle změnu jsem si musel chvilku zvykat, ale potom jsem to už ani nevnímal. Švýcarský život mě dost překvapil, jsou tu lidi, na které se můžete spolehnout. Strašně přátelští lidi, kteří vás zdraví jak na vesnici, tak i ve městech. Tohle mě překvapilo asi nejvíc přátelští lidi, ale samozřejmě je toho víc z čeho jsem byl překvapen. 

Jak se ti dařilo v týmu?

Když jsem došel na první trénink, tak jsem měl strach, že mi to nepůjde. Nějaká nervozita tam byla, s trenéry jsem mluvil a říkali co po mně chtějí a myslím si, že jsem to splnil všechno do posledního puntíku. Sezona se mi podařila nejvíc, jak asi šla. Bohužel jenom lituji toho, že jsme to nedohráli až do konce. Byli jsme nahecovaní s týmem na play-off, ale bohužel se musela zrušit sezona kvůli Covid 19.

Co tě vedlo k rozhodnutí přestoupit ve Švýcarsku do nového týmu?

Byl jsem domluvený s trenéry na jedné sezoně, a potom že se uvidí. Bohužel Hagendorf (můj tým) bude hrát 1. ligu a já si řekl, že chci jít dál a chtěl jsem hlavně změnu a hrát nejvyšší soutěž. Během sezony mi přicházelo spousta nabídek ze Švýcarských týmů a já nevěděl kam jít. Vybral jsem si nakonec tým Kernenried, kde jsem viděl potenciál a chuť vítězit. Vybral jsem dobře. V týmu se cítím dobře, kluci mě vzali mezi sebe hned a jsem rád, že to tak všechno vyšlo podle plánu.

Vzpomínáš na Kyjov a své začátky?

Samozřejmě na Kyjov vzpomínám rád. Je to můj mateřský klub kde jsem vyrůstal a dostal jsem tu nejlepší školu, jakou jsem dostat mohl. Měli jsme vynikající tým a super trenéra Pavla Šedíka, který to neměl s námi občas jednoduché. Ale jeho tréninky jsem vždycky měl rád, měl to postavené a promyšlené fakt dobře, jsem rád, že Kyjov jde furt nahoru a podařilo se tam zrekonstruovat hřiště. Bohužel mě mrzí, že nejsou v Kyjově muži. Určitě by to přilákalo ještě více lidí, protože se vždycky prezentovali dobrým hokejbalem.

Jaký máš s hokejbalem největší zážitek?

Největší zážitek? Tak tím jsem si jistý, určitě to je MS 2018 v Kanadě, kde jsme měli super partu, která si prošla vlastně všechny mládežnické výběry od U14 až do U20. Znali jsme se všichni a myslím si, že to rozhodlo i v tom, že jsme byli jedna velká parta a proto jsme zvítězili. V týmu mohl každý rozhodnout zápas, měli jsme 4 rovnocenné lajny. Dát ve finále gól byl to pro mě nejlepší pocit, jaký jsem mohl dosáhnout v hokejbale. Na konci zápasu, když jsme mohli zvednout pohár pro mistry světa, tomu se asi nic nevyrovná.

 Jak trávíš čas v soutěžní a tréninkové pauze? Popiš, jak vypadá tvůj běžný den.

Můj den vypadá každý den stejně. Ráno se vzbudím, nasnídám se, jdu do práce. Po práci vždycky jdu do posilovny, kde mám i mého osobního trenéra na kondici, s kterým se radím o trénincích, co bych měl dělat a v čem mám mezery. Každé 2 měsíce se měřím na přístroji a tam se ukáže, kolik jsem nabral, kolik mám svalů, tuku apod. Většinou po fitku si uvařím a najím se. Pokud mám trénink, jedu na trénink, pokud mám volno, využívám to k regeneraci nebo učení němčiny. Takže přes den se nenudím 

Jaké jsou tvoje plány hokejbalové a osobní plány do budoucna?

Hokejbalově furt se zlepšovat, chtěl bych se dostat to seniorské reprezentace a hrát na MS, které se uskuteční v Kanadě. Ale na to je ještě dost času, takže se budu připravovat na kempy. Plán mám i zařadit se do mého nového týmu, a pomoct jim dostat se k titulu Švýcarské nejvyšší ligy.

 Co děláš ve volném čase?

Moc toho volného času nemám a když jo furt něco. Buď se zlepšuji v němčině, nebo se chodím proběhnout do přírody.