Čtveřice kyjovských hokejbalistek nám poskytla zajímavý rozhovor

Vladimíra Filípková, Jana Hunkařová, Pavla Chytilová a Martina Ištoková prozradily, jak hraní hokejbalu pro zábavu dospělo až k nominaci do reprezentace ČR Masters. 

Rozpovídaly se mimo jiné o tom, jak funguje mix hráček v týmu Kyjovských Barbín, jak zvládají práci, sport a rodinu a taky proč klečel trenér ČR Masters na kolenou uprostřed hřiště.

Začaly jste v dospělém věku hrát hokejbal. Jak se to přihodilo?

V. Filípková: Tak já jsem to již jednou psala, že mě ke hraní přivedl můj syn, který se v hokejbale pohybuje od svých 5 let. Následně jsme přivedli druhého syna a jako poslední se připojila i dcera 

J. Hunkařová: O hokejbalu mi řekla sestra Martina, která chodila hrávat s ostatníma holkama. Převážně to byly maminky dětí, které hrály hokejbal. Tak jsem si řekla, že to zkusím, jakýkoliv sport mě vždy bavil.

P. Chytilová: Syn hrál hokejbal a jednou vznikl nápad uspořádat zápas maminek od dětí, a protože nás to chytlo, už jsme u toho zůstaly.

M. Ištoková: Švagrová (Petra Pichlerová) začala hrát a přemluvila mě, ať přijdu zkusit. Vyzkoušela jsem to a strašně se mi to líbilo.

V týmu Kyjovských žen hrajete s až o generaci mladšími hráčkami. Funguje vám tento mix? Jak se vám hraje v týmu Barbín?

V. Filípková: Já myslím, že nějaký věkový rozdíl nejde vůbec poznat. Všechny si velmi sedíme, jsme dobrá parta.

J. Hunkařová: Jo, v týmu jsme dvě generace, hraje se nám dobře, jsme dobrá parta.

P. Chytilová: Mix nám funguje skvěle, doplňujeme se a často se obě strany dozví spoustu novinek z generačně rozdílných životů 

M. Ištoková: Máme dobrou partu. Věkový rozdíly neřešíme, my staré jsme vzadu a mladé vepředu běhají. Někdy je úsměvné, když Tereza (dcera) na mě volá „mami“ ale nejsem naštěstí sama.

Jak lze skloubit dohromady práci, rodinu a sport?

V. Filípková: Pro mě to začíná být velmi těžké. Je to sport velmi časově náročný a být (v plné sezóně) každý víkend pryč je unavující. Chvíli se to vydržet dá, ale pokud to tak máte pár let, chce to již odpočinek.

J. Hunkařová: No jde to jak kdy. Někdy je to náročnější hlavně když mám hodně práce a chodím domů až navečer. Ale musím říct, že doma mi fandí a hodně mi pomáhají, hlavně manžel.

P. Chytilová: Někdy je to těžké, ale kde je vůle, je i cesta.

M. Ištoková: Je to náročné, ale protože jsme na hřišti celá rodina tak to celkem jde (musí).

Byly jste nominovány do reprezentace ČR Masters. Co říkáte na nominaci? 

V. Filípková: Také v této otázce se budu opět opakovat. Nominaci jsem v žádném případě nečekala a spíše jsme to braly jako srandu a ani nás nenapadlo, že by to mohlo být skutečností. Prostě radost a překvapení.

J. Hunkařová: Hlavně mě to překvapilo, přece jenom nehraju hokejbal dlouho, ale určitě mě to potěšilo.

P. Chytilová: No….co na to říct……samozřejmě, že to byla skvělá zpráva a velké překvapení.

M. Ištoková: Nominace mě zarazila i potěšila. Moc jsem se těšila, byly jsme tam všechny čtyři. Mrzí mě, že Pavla a Vlaďka už nebudou pokračovat. Je to velká škoda.

Červencové mistrovství světa masters žen bylo zrušeno kvůli corona krizi. Stihly jste aspoň přípravné kempy, Jak probíhaly?

V. Filípková: Pro mě byly kempy opravdu přínosné. Do parády si nás vzala velká odbornice na naši svatyni – Petra Outratová a byla jsem ráda za její rady. Škoda jen, že Mistrovství neproběhlo. Myslím, že jsme byly i dobrá parta a všechny jsem si sedly. Vidět trenéra na kolenou uprostřed hřiště, jelikož už nedával nás, jak nechápeme cvičení, bylo někdy úsměvné a taky v tomto dobrém duchu, byly kempy realizovány. Dřina, ale správný hec a sranda.

J. Hunkařová: Kempy jsme měly dva a první byl hodně těžký, hlavně pro trenéra. Říkala jsem si, co asi provedl, že nás musel dostat za trest (hahaha). Druhý už byl o hodně lepší i trenér byl více spokojený, jen jsme měly ještě zamakat na kondičce. Škoda že to tak dopadlo a skončilo tak brzy.

P. Chytilová: Kempy probíhaly v přátelské atmosféře, holky byly super, trenér trochu zoufalý , ale makaly jsme na sobě a poslechly trenéra ať všechny zapracujeme na kondičce, takže jsme byly připraveny, bohužel nám to nevyšlo.

M. Ištoková: Něco se stihlo. Byly dva kempy v Pardubicích a ve Svitavách. Tím že se to o rok posunulo tak doufám, že bude víc času na přípravu a sehrání celého týmu.

(Vlaďka) Jste gólmanská rodina. Jak jste se dostali k chytání?

V. Filípková: Asi jeden po druhém. Nejdříve manžel na hokeji, pak syn na hokejbale a pak padla volba i na mě, jelikož se nám zranily gólmanky a my jsme doma měli dostatek gólmanských výstrojí. Tady byla jasná volba. A jelikož skoro všichni v bráně, kromě nejstaršího syna – to byl hráč, i dcera, po našich vzorech, se dala na chytání.

(Pavla) Podporuje tě manžel ve sportu? 

Ano.

 (Martina) Jak se ti hraje v týmu, který koučuje tvůj manžel?

Hraje se mě dobře.  Jako trenér nás dovedl na 3. místo žen v republice, takže si nemůžu stěžovat. Aspoň se nemusím omlouvat na trénink, to se mně líbí. 

(Jana) Jak se ti hraje v týmu s dcerou?

J. Hunkařová: Vždycky jsem se divila, že v nějakém sportu na vrcholové úrovni může hrát rodič se svým dospělým dítětem. A ono to jde. Jo s dcerou se mi hraje dobře, hraju s dobrým pocitem,  když nebudu stíhat, tak za mě zaskočí. Ale zatím to dávám.

(Vlaďka, Pavla) Co vedlo k rozhodnutí ukončit hokejbalovou kariéru? Není předčasné, když jste se dostaly do nominace na Masters? Turnaj Masters byl o rok posunutý, zvažujete odsunout i konec kariéry?

V. Filípková: Určitě to zamrzí, že nemůžu svou sportovní kariéru ukončit Mistrovstvím, ale již tuto sezónu jsem vydržela kvůli tomu. Asi mi to není dáno. Ale také nejsem nejmladší a bohužel přibylo i nějaké to zranění kolene a už to není 100%. Jelikož jsem dost pracovně vytížená, a taky starost o 3 děti a rodinný dům Vám zabere spoustu času, již není v mých silách chodit 5x týdně na trénink a být celé víkendy na zápasech. Nadále budu holkám fandit a přát hodně úspěchů. Určitě mi to bude hodně chybět, ale musím si opět zvyknout na „normální“ život bez víkendů plných sportovních akcí.

P. Chytilová: K rozhodnutí o konci přispívá hlavně věk a opotřebovanost těla. Celé dětství, vlastně až do 18 jsem závodně sportovala a na těle je to prostě znát. Příprava bolí každý rok víc a víc. Konec jsem pečlivě zvážila, holky mi budou samozřejmě chybět, ale myslím, že na sebe nezapomeneme a budeme se potkávat dál. Sport si ve svém životě nechám, ale už jen rekreačně. Holkám budu držet pěsti, aby jim Masters vyšlo i příští rok. Věřím, že vyjde a taky věřím, že se v repre týmu neztratí a že o nich ještě uslyšíme.

(Martina, Jana) Jaké máte hokejbalové plány do budoucna?

J. Hunkařová: Měla jsem v plánu po této sezóně skončit s nějakým úspěchem a měly jsme letos pěkně našlápnuto, byly jsme zatím druhé v republice a potom ještě možná účast na turnaji Masters, bohužel se tak nestalo. No i tak jsem si říkala, že skončím, ale zjistila jsem během corona krize, že mi ty tréninky a hlavně holky budou chybět a pokud mi to zdraví dovolí, tak bych ještě ráda jednu sezónu hrála.

M. Ištoková: Určitě se znovu dostat do výběru master žen. A co tělo povolí tak co nejdéle hrát (jinak budu doma sama se psem).